Vyhledávání v seznamu vyšetření
Infekční sérologie
B. pertussis IgG, IgA
Zkratka/Název |
B. pertussis IgG, IgA, Bordetella pertussis IgG, IgA |
|||||||||||||||
Princip stanovení |
Chemiluminiscenční imunoanalýza - CLIA |
|||||||||||||||
Primární vzorek |
Sérum, plazma |
|||||||||||||||
Odběrová souprava |
|
|||||||||||||||
Pokyny pro odběr |
||||||||||||||||
Podmínky uchování |
Stabilita v séru při 2 - 8 °C 8 dní |
|||||||||||||||
Podmínky transportu |
Termobox 15 - 25 °C |
|||||||||||||||
Doba odezvy |
1 DEN |
|||||||||||||||
Frekvence stanovení |
denně |
|||||||||||||||
Referenční meze |
|
|||||||||||||||
Interpretace |
IgG + IgM negativní – séronegativní IgG pozitivní, IgM negativní – normální séropozitivní nález IgG + IgM pozitivní- suspektní aktivní infekce |
|||||||||||||||
Klinické informace |
Pertuse (černý kašel) je onemocnění provázené kašlem. Původcem je Bordetella pertusis Onemocnění se vyznačuje dlouhodobým kašlem, který často provází tzv. inspirační stridor (chraptivý zvuk při nádechu). Vyskytuje se po celém světě a přenáší se z osoby na osobu kapénkovou infekcí. Bordetella pertussis dokáže překonat lokální imunitní obranné mechanismy v lidských horních cestách dýchacích. Bakterie vytvářejí různé typy adhezí s buňkami řasinkového epitelu, aniž by pronikly do epitelu nebo do krevního oběhu. Kromě pouzdra, které chrání tento patogen před inaktivací komplementem, se bakterie z funkčního hlediska vyznačují dvěma skupinami faktorů, které určují jejich virulenci: jedná se o tzv. adheziny a toxiny, z nichž dva nejdůležitější jsou filamentový hemaglutinin (FHA) a pertusový toxin (PT). PT je exotoxin, který zodpovídá za mnoho fyziologických, imunologických a farmakologických úč inků. Na rozdíl od jiných exotoxinů druhu Bordetella, které se při sérové diagnostice vyznačují vysokým stupněm zkřížené reaktivity, je pertusový toxin vysoce specifický. Po inkubační době přibližně 7 až 14 dní černý kašel začíná necharakteristickým katarálním stádiem, které trvá přibližně 1 až 2 týdny. Poté se rozvine konvulzivní stádium trvající 2 až 3 týdny, kdy se objevují typické záchvaty paroxysmálního kašle, po nichž často následuje stridor a případně zvracení. K záchvatům kašle často dochází v noci. Během obou těchto stádií nemocný vykašlává patogen. Nelze vyloučit, že může dojít k přenosu onemocnění kontaminovanými předměty. Následuje stádium rekonvalescence, které trvá několik týdnů. V tomto stádiu záchvaty kašle postupně ustupují. Zejména u dětí může docházet ke komplikacím, jako je sekundární pneumonie a zánět středního ucha. Roční období a podnebí nemají na četnost výskytu onemocnění vliv. Po infekci vzniká specifická imunita, která se ale po několika desetiletích snižuje. Zdroj: DiaSorin – Příbalový leták k metodě
|
|||||||||||||||
Poznámky |
|
|||||||||||||||
Zdroj referenčních mezí |
Diasorin |
|||||||||||||||
Pracoviště |
mikrobiologie |
|||||||||||||||
Doba doordinace požadavků |
1 týden |
|||||||||||||||
Akreditovaný SOP |
NE |