Toxoplasma gondii

Toxoplasma gondii IgG IgM
Metoda	Chemiluminiscenční imunoanalýza - CLIA
Primární vzorek (biologický materiál)	Sérum, plazma
Odběrová souprava
Pokyny k odběru a příprava pacienta	Pokyny pro personál
​Podmínky transportu	Termobox 15 - 25 °C
Stabilita	Stabilita v séru při 2 - 8 °C 8 dní
Doordinace	1 týden
Doba dodání	1 den

Referenční meze

Interpretace

• IgG + IgM negativní – séronegativní
• IgG pozitivní, IgM negativní – normální séropozitivní nález
• IgG + IgM pozitivní – suspektní aktivní infekce

Klinické informace

Původcem toxoplazmózy je prvok Toxoplasma gondii. Onemocnění postihuje jak lidi, tak teplokrevné živočichy. Přenáší se ingescí oocyst v infikované či kontaminované potravě nebo transplacentárně.

Toxoplazmóza má v normální dospělé populaci obecně benigní průběh. Většinou je asymptomatická, někdy jsou přítomny lehké příznaky, např. bolesti hlavy a v krku, pocit slabosti, zřídka je provázena lymfadenitidou. Mimořádně se vyskytuje těžší postižení, jako myokarditida, hepatitida, pneumonie, meningoencefalitida a retinochoroiditida. S rostoucím věkem stoupá prevalence pozitivních sérologických vyšetření (jde o důkaz předchozí expozice).

Během těhotenství může patogen transplacentárně infikovat plod. Hrozí pak spontánní potrat, předčasný porod, event. narození mrtvého dítěte. V prvním trimestru gravidity způsobuje toxoplazmová infekce těžké poškození centrálního nervového systému, které obvykle vede k odumření plodu. V druhém trimestru může v důsledku infekce dojít k rozvoji hydrocefalu, mentální a psychomotorické retardace, slepoty a kalcifikací v mozku. Nejčastější je toxoplazmová nákaza během třetího trimestru. Infekce může být příčinou retinochoroiditidy a dalších očních poruch, dále poškození centrálního nervového systému a případně latentní asymptomatické infekce, jenž může event. přejít v plně rozvinuté onemocnění. Specifické protilátky IgM proti se vytvářejí do dvou až čtyř týdnů od vzniku klinických příznaků a následně postupně klesají. Zmizí během tří až devíti měsíců. Důležitým důkazem akutní toxoplazmózy je proto přítomnost protilátek IgM a IgA, za současného chybění či nízkých hodnot IgG. Naopak nález IgM současně s klesající, popřípadě konstantní hladinou IgG svědčí pro subakutní infekci.

Specifické protilátky IgG  stoupají pozvolna a vrcholí dva až pět měsíců po vzniku klinických příznaků. Přítomnost protilátek IgG pomáhá rozlišit osoby, které již nákazu prodělaly, od osob, které se s infekcí ještě nesetkaly. Tento fakt je důležitý zejména pro volbu vhodné profylaxe vnímavých žen ve fertilním věku.

Zdroj: DiaSorin – Příbalový leták k metodě

Poznámky

Zdroj referenčních mezí: DiaSorin